Promiň miláčku, já na to zase zapomněla. No, snad se zas tak moc nestalo. Jak, že to nepřekousneš? Copak jsi nějaký králík, abys to musel kousat? Ne, promiň, jen mi přijde absurdní hádat se, pardon, bavit se o takových věcech. Že je to důležité? Ale prosím Tě, to snad nemyslíš vážně. Co do toho montuješ mužskou a ženskou logiku? Tohle sem nepleť, vždyť víš moc dobře, jak jsem na to alergická. Cože? Zopakuj to ještě jednou? Že je to neekonomické? NE-E-KO-NO-MI-CKÉ?! (Výdech. Nádech). Raz. Dva. Tři. To si snad ze mě střílíš. Mám Ti říct, co je z mého pohledu v této domácnosti neekonomické? Že jsem to celá já, rozhazovačná? Tak to prr, to už zase trochu přeháníš. No prosím, a je to tady. Teď ještě řekni, jak Ti maminka radila, aby sis mě nebral. Panebože. Víš co, jestli se Ti uleví, tak já tu pastu budu mačkat od konce. Už je ti líp?