† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBMF DNES vyzvala několik evropských karikaturistů, aby "odpověděli" na Černého Entropu. Už jen to vypadá jako tisíceré louhování jednoho čajového sáčku - vyždímat z nosné kauzy co jde.
I když odbornící (?) označil skládačku 27 států za "mdlou a nepřekračující komunální humor", přece jen autor zaťal pár trefných políčků do národních stereotypů. Mladé Frontě přišlo celkem devět odpovědí. K vidění jsou ve víkendovém vydání 24.-25. ledna, na internetu jsem je bohužel nesehnala. Z nich sedm nepřekračuje ani Černého humor. Co je objevného na Čechovi s pivem, který je na šesti obrázcích? A na Kafkovi, který "prorazil" do učebnice.
Dle mého názoru jediné nápadité dílko, i když vulgární, ale s pointou, je z nizozemské dílny. Je na něm napsáno: "Evropský dárek pro Bushe na rozloučenou" a v rámu podobnému tomu, ve kterém jsou zavěšeny i jednotlivé země, je vztyčený prostředníček. Druhý, originálnější než zbytek, taktéž trochu přisprostlý, je od Rakušanů. Je to čtyř-komiks s Čechy vystrkujícími zadek nejprve na Rakousko-Uhersko, Rusko a pak i na EU.
Od Bulharů bych čekala víc, než obrázek České republiky jako trikolory s názvem ČEZ republic. Prý, že ČEZ dělá Česku v Bulharsku negativní reklamu. To prostě je slabší. Proti čemu se tady dá protestovat?
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBChodíte si rádi odpočinout do kina na nějaký zábavný film? Třeba někteří mágové z Hollywoodu tvrdí, že nyní budou na předních příčkách sledovanosti jen komedie, protože dramat a tragédií mají lidé v době finanční krize až dost.
Pokud vám však nynější nabídka kin nevyhovuje a na žádný thriller opravdu náladu nemáte, zamiřte do divadla! Třeba na Takový žertík Divadelní společnosti Jana Hrušínského v Divadle Na Jezerce.
Už na začátku vás rozesmějí reklamy a poděkování sponzorům, které jsou dnes i v takových chrámech kultury bohužel čím dál tím víc obvyklejší.
Pak ale začne ta pravá mela! Hlavní hrdinové čerstvé komedie pánů Jeana Della a Gérarda Sibleyrase se naoko rozcházejí a pozorují překvapivé reakce okolí. Pan Hrušinský zde exceluje v roli usedlého "páprdy", který si i na piknik uváže sako a kravatu. A ještě věrohodnějším ho dělá rostoucí pivní bříško. Takový muž už přece nemůže řešit otázky erotiky, vzdychá si jeho partnerka Claire, se kterou je již 12 let. Co se tedy doví, když ohlásí svůj rozchod? A co zjistí o sobě samých?
Jan Hrušinský a Lucie Juřičková alias nejlepší přítelkyně jeho partnerky, kterou hraje Miluše Šplechtová.
Důležité upozornění: Tato byť komedie není nejlepším lékem na porozchodové smutnění!
Důležité ponaučení: Od této doby už se raději budu zajímat o to, na jaké divadlo jedu.
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBNěkdo se o chystané manifestaci za chobotničku vyjadřuje tak, že se po smrti Jana Kaplického vyrojilo pár (stovek) lidí, kteří z něho dělají málem mučedníka a horují za postavení jeho naší knihovny, i když před tím by o ni nezavadili ani prstem.
A já říkám, že smrt Jana Kaplického rozhodně rozvířila další debaty kolem stavby knihovny a dala nejlepší impuls k jejímu postavení. Mé argumenty jsou zcela laické - jako dceři knihovnice se mi líbí důmyslný systém ukládání knížek pod zemí, což bylo myslím že v propozicích soutěže zakázáno, jako patriotka bych si vážila toho, že by u nás v Česku stála tolik zajímavá stavba od toliko známého architekta a jako čtenářka bych si pochvalovala ten nádherný výhled na Prahu.
Já si tedy o pů sedmé pátého února čas udělám. Co vy?
http://librarian.bloguje.cz/760435-postavme-se-ke-knihovne-celem.php
www.demokraciestavi.cz
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfB"Boj proti ideálu krásy je bojem, který se týká nás všech a nemusíme mít nálepku feministek či feministů bojujících proti všem a všemu. Je to boj za to, abychom se nemuseli stydět, jak vypadáme, abychom nemuseli mindráky řešit, ale jednoduše je nemít, " prohlásila Markéta, členka anarchofeministického hnutí 8.března, které se v dokumentu Eriky Hníkové vysmívá dnešnímu kultu krásy. Ani ne devadesátiminutový film představuje, a bohužel pouze jen rozehrává, příběhy čtyř žen - patnáctileté Zuzky, která se vydává na modelingovou dráhu, paní Magdy, která za deset let pokusů zhubnout utratil za hubnoucí prostředky několik desítek tísíc, slečna Karolína, která má v koupelně celou drogerii - namátkou takových 10 krémů na tělo...- a konečně rázné paní Evy, která je pevně rozhodnutá investovat do plastické operace prsou.
Zatímco tyto ženy se otevírají bezezbytku, z druhé strany šéfredaktorka Cosmopolitanu, jeho fotograf, plastický chirurg i kosmetický odbor vydavatelství Stratosféra úspěšně odolávají úporné a prkenné snaze režisérky o jakousi konfrontaci. Jediné, kdo se rozpovídají, jsou členky již zmíněné anarchofeministické skupiny, jejichž výroky jsou ale očekávatelné a předvídatelné. Zajímavá je snad členka, která přiznává, že sama byla v "zajetí" drahé kosmetiky. Ta dává filmu alespoň pocit, že svět, ani ten mediální, není černobílý, kde je vše buď dobré nebo špatné.
S šokujícími snímky přímo z operace prsou, s čísly, kolik se zaplatí ročně za kosmetiku či ženské časopisy, je film příjemným úvodem do problematiky ženského vnímání světa a tlaku na ně. Pokud by ale režisérka dělala rozhovory pro jakýkoliv lepší plátek, nejspíš by ji vyhodili, protože z těch řečnicky protřelých se ji nepodařilo vyrazit ani jediného kontroverzního slova (viz. šéfredaktorka Cosmopolitanu - Sabrina Karasová či ředitelka odboru kosmetiky) Možná chce naznačit, že tu něco je. I proto není daleko k označení dokumentu jako lehce povrchním. Ačkoliv Český sen, dokument o jiném globálním fenomenu - nakupování - pochází od přibližně stejně starých autorů, ze stejné školy a ze stejného roku, Ženy pro měny se s ním nedají srovnávat. Oproti Snu působí nedotaženě, neukončně. Ale to vám díkybohu vynahradí bonusy na DVD, kde se dozvíte, jak to s hrdinkami vypadalo po roce....
Dva extrémy.
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBNa tuto knížku jsem narazila čirou náhodou – zaujal mě její název. Pár stránek mi trvalo, než jsem pochopila, že jde o příběh sedmnáctileté židovské dívky, která je transportována do Terezína. Odtud jsou její zápisky z období 1.srpna až 22. prosince 1943. Přežívá v podkrovním pokoji díky různým službám všemožným pánům. Zaznamenává si jejich příběhy i vztahy k nim. Překvapilo mě, jak zdánlivě chladně prožívá odvezení svých přátel a příbuzných do Osvětimi. Až nakonec zůstává sama, ale nevzdává se a dokonce se i pomstí.
Zvláštní je také vznik knihy. Lustig byl v koncentračním táboru, ale tento deník psal pro svou dceru. Jak se sám vyjádřil, zajímalo ho, "co by naše Eva dělala se svou nevinností v lágru." Avšak knížka ležela několik let v šuplíku, protože dospívající Eva prohlásila, že je v ní "moc šťáv".
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBHad v posteli je noční můrou nejednoho plazofoba, Doslova nás straší ve snech a i jinak protichůdné Snáře se zde shodují, že nevěští nic dobrého.
A co teprve, když ho tam najdete doopravdy? A teď nemyslím žádného slizkého muže ani lepou děvu. Normálního plaza.
Kamarádčina úchylka je všemožná havěť - od koček přes rybičky až k Amálce - půlmetrovému hadovi obývající akvárko v předsíni. V den mé návštěvy jsem tam viděla pouze její svlečku. Hanka mě uklid'novala "že se asi někam zavrtala..."
Kam, to jsme zjistili následujícího rána, kdy Hanka stlala a najednou polekaně vykřikla: "No ale Amálko!" Odhrnula prostěradlo a tam našla svou dlouhou, plazící se přítelkyni...
Já jen s řevem utekla a ještě chvíli se třásla a poplakávala. Hanka jen řekla: "No já se bála, abych ji nezalehla!"
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBJeště do konce ledna máte možnost v Praze na Staroměstské radnici shlédnout výstavu Czech Press Photo 2008. jako každoročně se zde sešli ty nejlepší žurnalistické fotky. Rozdávala se spousta cen, například hlavní cena celé soutěže - Křišťálové oko, Cena UNICEF, Grant Prahy, Cena Sony pro mladé umělce do 25 let. A tradičně se k nim přidala i Cena diváků.
Letos jsem se zhostila své role laického porotce se vší vážností. Pečlivě a svědomitě jsem zkoumala všechny fotografie. Bohužel některé jsem musela hned zavrhnout - třeba pro mě nepochopitelné obrázky z rybolovu s prkenně naaranžovanými lidmi. Nebo podobné fotky z aquaparku. Přejezená jsem i byla různých rozmazaných momentek z všelijakých neo- a anti-nacistických demonstrací. Z nich mě ale přece jenom jedna zaujala tak, že jsem pro ni i hlasovala. Je na ní policista, který zadržuje muže, který zaútočil na gay Duhový pochod v Brně. Prakticky mu klečí na hlavě. Skoro mi z ní až přejel mráz po zádech a samozřejmě vyvstalo spousta otázek. Zasloužil si to? A nevypadá to jen, že mu drtí holení hlavu?
Přemítala jsem, co dělá fotku dobrou fotku. Nebo dokonce tou nejlepší. Zkoumala jsem světlo. Zkoumala jsem uspořádání, kompilaci. A pak mi došlo, že stejně nejdůležitější je nápad a lidský příběh. Pak je diskutabilní, zda za úspěchem fotografie znázorňující pohnutý lidský osud stojí umění fotografovo či snad jen jeho štěstí být ve správný čas na správném místě...
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfB
Je troufalé nazývat známé osobnosti přáteli. Zvláště, když jste je ani nikdy neviděli a nejste v jádru jejich fanklubu. Internet ale už vynalezl možnost, kdy se my, obyčejní smrtelníci, můžeme holedbat, že ta a ta "celebrita" je náš "přítel". Ten zázrak se jmenuje Facebook. Nemám ho sice tak dlouho, nejsem na něm odkojená jako mí vrstevníci od hranic na západ, ale přece jen už jsem zažila něco, co se stává nejspíš zřídka. Můj kamarád na Facebooku zemřel. Jan Kaplický.
Smrtí Karla Svobody sociologové dokazují, že lidé prožívají odchod svých miláčků bouřlivě. A to hlavně díky mediím. Pan Kaplický mi byl rozhodně bližší než pan Svoboda, ale jeho smrt prožívám spíš díky "našemu kamarádství" na Facebooku. Pocit, že ten člověk byl blíž než jen v médiích.
Ovšem pokud se chtěl pan Kaplický stát sólokaprem, zkolaboval ve špatnou dobu. Titulkou dne se stal nemocný pan Havel. (Ale abych Mladé frontě DNES a Hospodářkám něco nezazlívala, skon Pana architekta byl hned druhý článek na titulní straně.) I to snad dokazuje, že pan Kaplický byl opět jeden z lidí, kterého doma neocenili. A zdá se mi chytré a noblesní, že vloni nepřebral Státní cenu se slovy, že nebude přebírat cenu od úřadu, který mu neumožňuje se realizovat. Bývalý ředitel Národní knihovny se ale k tomu vyjadřuje až příliš ostře:
"Jde mi teď hlavou myšlenka, kdo mu ty dny ještě ukrátil, kdo k tomu přispěl. A docházím k závěru, že sada českých trpaslíků, po kterých nezbylo nic. Ti veřejně říkali, že Kaplický vlastně nic nepostavil a není zase tak světoznámý a dobrý," řekl deníku Aktuálně.cz.
Opět se bude rozebírat neúspěšná Chobotnice? Nebylo už toho dost a nezaslouží si spíš pan Kaplický probírání úspěchů než neúspěchů, byť ne z jeho strany?
Hodně štěstí. Rejnoku! Budeš ho potřebovat, protože čeští trpaslíci už snědli nejednu chobotnici....
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBVybírání citátu pro blízké je skoro jako vybírání dárku. Prohlížíte knížky, nejdříve latinské, pak Murphyho zákony. Ze zoufalosti můžete použít internet, který vás akorát tak vyděsí kvantitou všech možných prupovídek. A pak, když najdete ve staré viktoriánské vesnici tiskárnu, kde jsou k mání kartičky s duchaplnými větičkami, nemůžete odolat...
"Strach je jako železný kůň - hodně vás zaměstná, ale nikam nedostane."
Smutný, smutný příběh o Nikom
Tohle je příběh o čtyřech lidech,
kteří se jmenovali Každý, Někdo,
Kdokoliv a Nikdo.
Bylo potřeba udělat důležitou práci
a Každý si byl jistý,
že Někdo to udělá. Kdokoliv to udělat mohl,
ale nakonec to (ne)udělal Nikdo.
Někdo byl kvůli tomu naštvaný,
protože to byla práce Každého. Každý
si myslel, že Kdokoliv to může udělat, ale
Nikdo si (ne)uvědomil, že Každý by to neudělal.
Skončilo to tak, že KAŽDÝ
vinil NĚKOHO, protože
NIKDO (ne)udělal něco,
co by KDOKOLIV zvládnul.
A to nejlepší nakonec, pro všechny parádnice:
Je hezké být důležitý, ale je důležitější být hezký!
† 29. 08. 2009 | kód autora:
qfBPo desáté večer, to si tedy troufáte!
"Víme, že raploušů je 10, většina raploušů jsou ignoranti, většina ignorantů jsou lenoši. Většina lenochů, jak známo, tráví život za pecí. Otázka zní, zda z výše uvedených informací vyplývá, že víme o existenci alespoň 3 pecí.
ANO?
NE?
Nebo nelze rozhodnout?
Pro správnou odpověď označte kurzorem:ANO!
Celý test Václava Fořtíka z Mensy ČR najdete zde.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
